EK002237_0053-0054

L.
Laudon

To je taková stará písnička:
Generál Laudon jede skrz vesnici
generál Laudon jede skrz ves
Jede skrz vesnici
veze si vopici
a to byla malá opička s ustaraným obličejem, seděla před generálem Laudonem na koni – on ji totiž vozil všude sebou a ze všech stran se sbíhali vesničani, nesli chleba se solí
a generál Laudon na svém bělouši jim vlídně kynul, jakože ví, jakože rozumí,
chtělo se mu hrozně spát a války měl právě po krk.
A když kynul generál, kynula i opička, měla ušitý vojenský kabátek a na hlavě vojenskou čepici
v tom bylo něco tak vlídného, takový malinký generál
a generál Laudon zastavil u vrat stavení, které se mu zalíbilo a už běželi s tím chlebem a se solí k němu, aby se mu líbili, aby byl na ně hodný
a celá vesnice se postavila půlkruhem na náves jako v opeře, aby na něj všichni dobře viděli, aby viděli, co řekne, jak to dopadne, jestli se bude u nich válčit nebo ne
a generál Laudon seskočil s koně a přijal chleba se sol.
Všichni byli moc rádi, matkám se ulevilo, otcům taky a nevěstám. A mladíci, jako když z nich něco spadne,
jenom dětem to bylo úplně jedno. Pozorovaly s ústy dokořán opičku, každý její pohyb v nich vyvolával nové a nové nadšení a opička hupsla Laudonovi na ruku a vešli spolu do světnice, tam už převlíkali peřiny, natřásali slamník, nesli polívku.
Generál Laudon si vyzul holinky a svůj vojenský kabát přehodil přes opěradlo židle, padl do postele a spal a spal a spal
a když se probudil, byla jeho opička pryč, vstal tedy a šel se podívat z okna, kde je.
Opička byla na návsi s dětmi, skákala nahoru a dolů a dolů a nahoru
dělala, jakože smeká a vlídně kynula
a děti se smály a smály
a taky se mezi sebou dohadovaly celé rozčilené,
některé tvrdily, že ta opička je ten generál, co přijel,
některé brečely, že nevědí, co je to generál
a některé říkaly, že ne a ne a ne ! že to není generál,
že je to opička, kterou znají z obrázků a že generál je něco úplně jiného
a každé to dítě drželo v ruce dvacetník a jakmile uviděly generála Laudona v okně, ztichly, pozdravily a pak šly všechny k oknu zaplatit mu vstupné.
A z toho bylo nejlíp poznat, že děti skutečně nevědí, co je to generál.
Války se vedly dál, samozřejmě,
ale když je někomu nanic a je mu zle a má vztek, řekne:
-Sakrahimllaudon!-
tak, jak to tehdy řekl u toho okna generál Laudon, když mu děti šly zaplatit a jeho na okamžik napadlo, že kdyby nebyl tím čím je, mohl by vystupovat s opičkou a večer po představení sedávat se strejci a vyprávět si o jednom hrozném, neslýchaně krutém a hnusném mordu, který se jednou někdo stal a ve kterém byli zabiti tři nebo čtyři lidi.